Jak jsem rodila s dulou v Bratislavě

Můj porod s dulou byl mým druhým porodem. A jak k tomu došlo, že jsem tentokrát přizvala dulu k porodu?

Způsob, jak proběhne porod našeho prvorozeného syna, jsem velmi neřešila. Spolehla jsem se na to, že zdravotníci v nemocnici, pro kterou jsme se s manželem rozhodli, vědí, co je nejlepší a že paní doktorka, která byla kamarádka manželovy kolegyně a která souhlasila, že nás „odrodí“ se o nás dobře postará.  Docházela jsem na předporodní přípravu a těšila se na miminko.

Samotný porod nebyl komplikovaný, jen trval velmi dlouho. Než se malý narodil, strávila jsem celý víkend v nemocnici. Za tu krátkou dobu jsem se párkrát setkala s chováním perso- nálu, které mně jako prvorodičku velmi znejisťovalo a upřímně, cítila jsem se jako největší hysterka na světě. Vyslechla jsem si klasické hity: „To Vás nemůže ještě tak bolet“, „Nemyslete si, že dnes porodíte“ a od paní doktorky v noční, která mně tak necitlivě vyšetřila, až ze mně stříkala krev: „Proč jste mi neřekla, že máte citlivý krček?!!!“ Třešínkou na dortu pak  bylo podání léku, který měl porod „rozběhnout nebo zastavit“ bez bližšího vysvětlení a mého souhlasu.

Naše zasmluvněná paní doktorka přišla až v pondělí do služby a v té mně odrodila. A epidu- rálem, oxytocinem a s nástřihem a šitím. Byli jsme šťastní prvorodiče. Domů jsem si odnesla krásné miminko a také poporodní depresi, nejistotu a pocit, že se o syna nedokážu sama dob- ře postarat. První měsíce byly hrozně těžké, měla jsem pořád pocit, že mám málo mléka, že malý strádá a není spokojený.

O dva roky později poprvé rodila moje sestra. Zažila krásný přirozený porod, při kterém byl její partner a dula. Když mi vyprávěla, jak její porod proběhl, až se mi slzy do očí tlačily dojetím  a řekla jsem si, že jestli budu mít někdy druhé dítě, tak se na porod o hodně lépe připravím.

Během druhého těhotenství jsem si promyslela, jak bych chtěla, aby druhý porod proběhl a hledala jsem porodnici, která by mi vyšla vstříc. Nejlépe vycházela porodnice v rakouském Hainburgu. Nechtěla jsem ale ambulantní porod a čtyřdenní pobyt  by vyšel draho, rozhodla jsem se tedy, že se poradím s někým, kdo zná poměry na Slovensku a snad mi doporučí ne-mocnici, která by mé požadavky akceptovala.

Kamarádka mi doporučila svou známou dulu, ta však neměla kapacitu pro další klientku,  a tak mi doporučila dvě své kolegyně ze združení Slovenské duly. Byl to osud :). Hned první dula mi byla podle profilu i fotografie velmi sympatická a tak jsem jí zavolala a dohodly jsme se na osobním setkání.

Dula přišla k nám domů, byla opravdu moc milá, probraly jsme průběh prvního porodu, moje přání k druhému porodu a možnosti. Doporučila mi lékaře, který je pro přirozené porody a který běžně akceptuje požadavky, které jsem měla. Také mi vysvětlila, co jsem u prvního porodu mohla udělat jinak, abych v nemocnici nemusela být před porodem tak dlouho. Probí- raly jsme také její případnou účast u porodu. Na rovinu mi řekla, že termín mého porodu se překrývá s termínem jiné maminy, ale že by mohla být alespoň na telefonu. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou. Nakonec jsme se s manželem rozhodli, že dulu k porodu přizveme. Naše dula souhlasila. Od té doby jsme byly v kontaktu přes SMSky. Přála jsem si rodit na porodní stoličce a naše dula mi ji pomohla sehnat. Před porodem jsme se ještě jednou osobně setkaly. Poradila mi, jaký čaj mám v přípravě na porod pít, co můžu jíst a ještě jednou jsme probraly, jak to bude probíhat a co dělat, až se děťátko začne hlásit na svět.

V den D jsem se probudila v 5:30 ráno na kontrakci. Kontrakce pak pokračovaly pravidelně a postupně se interval mezi nimi zkracoval. Dule jsem volala, když jsem měla kontrakce kaž- dých 5 minut. Poradila mi, že mám ještě chvilku počkat, až budou kontrakce každé 3 minuty a pak že máme jet do nemocnice a zavolat jí. Tak jsme byli v klidu doma, chodila jsem do  sprchy a prodýchávala. Za cca 1,5 hodiny přicházely kontrakce každé 3 minuty, tak jsem dule poslala SMS, že jedeme do nemocnice a že po příjmu dám vědět, jak jsme daleko.

Při vyšetření v nemocnici jsem byla otevřená na 3 prsty a kontrakce pravidelně pokračovaly. SMS dule, ať zatím nejezdí. Porodní asistentka mi podala klystýr a poslala mě do sprchy. Kontrakce se zintenzivnily a najednou jsme byla otevřená na 6 prstů. Volala jsem dule, ať vyrazí.

Když přišla na sál, už jsem prodýchávala opravdu silné kontrakce a byla jsem otevřená na 8 prstů. Dula se hned vrhla do práce, dodávala mi odvahu, držela mě za ruku, hladila mně, chválila, jak dobře to zvládám a podávala mi vodu, což mi všechno opravdu moc pomáhalo.

A šli jsme tlačit. Muž vybalil porodní stoličku, dula si sedla za mně a při tlačení mně celou dobu podepírala a znovu mi dodávala odvahu, že to zvládnu a že to dobře dopadne. V jednu chvíli jsem myslela, že už to nezvládnu, ale tehdy zakročil lékař, vzal mi moji ruku a položil ji na hlavičku naší dcerky, která už byla skoro venku. Následoval neskutečný příval energie, další kontrakce a malá byla na světě. Dcerku mi hned položili na hrudník. Byla jsem neskutečně šťastná. Lékař nechal dotepat pupečník, pak muž přestřihl pupeční šňůru. Malou odnesli na vyšetření, mezitím se rodila placenta. Pak přinesli dcerku ke mně. Dula mi pomohla malou rozbalit a položila mi ji na hruď, kůže na kůži. Bez ní bych to sama nezvlád- la. Pak jsme byli 2 hodiny na sále jen já s dcerkou, manželem a dulou, povídali jsme si o tom, jak to celé proběhlo, že se podařilo vše, co jsem chtěla a čekali jsme, až se malá poprvé při- saje. To se stalo za cca hodinu. Naše dcerka se silně přisála a pila. Připadalo mi to úplně zázračné a neskutečné.

Naší dule patří velké díky. Pomohla mi prožít přirozený porod, který mi dodal neskutečné sebevědomí v tom, že sama dokážu dítě nejen porodit, ale ho i kojit a starat se o něj bez ja- kýchkoliv pochybností a úplně samozřejmě. Naše dcerka má dostatek mlíčka, krásně přibírá, je šikovná, silná a veselá. Je to úplně pohodové miminko. A my si to celá rodina užíváme.

Naší dule budu do smrti vděčná za to, co pro nás udělala, za její laskavost, upřímnost a intui- ci. Stále na ní s láskou vzpomínáme a a vzpomínat budeme, protože nám pomohla uskutečnit jednu z nejkrásnějších chvil našeho života J.

A ještě poznámečka: díky naší dule se teď dá v Bratislavě v ružinovské nemocnici rodit na porodní stoličce na každém porodním boxu :).

Renáta, druhorodička