Jako prvorodička jsem vždycky měla z porodu velký respekt a strach. Nebyla jsem schopna si představit, že to někdy vůbec zvládnu. Byla jsem si jistá tím, že u porodu chci blízkou osobu, která mi psychicky pomůže.

Svoju dulu jsem si našla úplně náhodně na internetu a ihned po jejím kontaktování se mi ozvala. Od začátku byla velmi ochotná a nápomocná mi všechno vysvětlit po celé těhotenství. Uvažovala jsem i o epidurálu, ale nakonec jsem si řekla, že když tam budu mít dulu, tak to musím zvládnout.

V den porodu mi odtékala plodová voda od noci postupně a kontrakce také postupně nastupovaly. Dulu jsem zavolala v 8.00 ráno, přijela a strávila se mnou po celou dobu kontrakcí, bavila se se mnou, masírovala, uklidňovala mě – prostě hotový poklad.

Do porodnice jsem odjela po zkrácení doby mezi kontrakcemi na 5 minut. Do porodnice jsem přijela v takovém stádiu, že mi doktorka na příjmu řekla, že mám výbornou dulu, která ví, kdy máme přijet. Hned jsem šla rodit. Kdybych byla schopná malého vytlačit, tak by to byl vzorový porod, ale trochu jsem se natrápila.

Po podání oxytocinu byl malý venku na dvě zatlačení. I když jsem dlouho tlačila, tak nepociťuju, že by byl porod nějak komplikovaný. Naopak, je to nádherný zážitek 🙂

Myslím, že velký podíl na tomto zážitku má právě moje dula. Momentálně si nedokážu ani představit, že by tam se mnou nebyla. Takže Ti mockrát děkuju za všechno, jsi vážně poklad!!!!!

                                                                                                                 Tereza, prvorodička